Cinepur RSS

Glosa / Pavel Bednařík
Stvořit nezaujatý komentář k situaci, která vznikla ve festivalové krajině v roce 2010 v oblasti animovaného filmu, je nesmírně nevděčný úkol. Animovaný film tvoří jednu z klíčových os vývoje české kinematografie a není možné vytýkat či zazlívat nikomu, že se animaci hodlá věnovat při koncipování hlavní ideje jakéhokoli festivalu. Přestože je klasická animace vnímána jako jedna z klíčových oblastí, ve které česká kinematografie výrazně zasáhla do světového povědomí, její porevoluční zázemí v Čechách nebylo a stále není optimální.

Rozhovor / Lucie Česálková
O AniFestu, jak se vyvíjel v průběhu uplynulých deseti let, i o tom, jak bude vypadat letošní ročník, který proběhne od 26. dubna do 1. května 2011 v Teplicích, v rozhovoru s programovým ředitelem Pavlem Horáčkem a programovou koordinátorkou Malvínou Toupalovou.

Atrakce mezi blockbustery a avantgardoutémaTereza Hadravová

Cinepur choice / Tomáš Stejskal
Rumunská nová vlna je zářným příkladem smutné skutečnosti, že umělecké klenoty obvykle nevznikají v blahobytné společnosti. Ta rumunská je poznamenaná jak socialistickou minulostí, tak zkorumpovanou současností – není tedy divu, že leitmotivem filmů mladých Rumunů není ani tak nostalgicky natrpklé vzpomínání, ale spíš sveřepá snaha poukázat na paralely mezi včerejškem a dneškem. Přízrak diktátora Ceauşesca, hledícího spokojeně na současné kapitalistické Rumunsko, není jen klíčovou metaforou dokumentu o zkorumpované zemi Kapitalismus: naše vylepšená receptura.

Kritika / Radomír D. Kokeš
Dalo by se jen cinefilně zahulákat: Pokud považujete první Star Wars nejen za technicky revoluční, ale i výborný film, pak neváhejte a okamžitě běžte do kina. Pozice Avataru od Jamese Camerona se totiž v kontextu současného Hollywoodu podobá pozici, jakou v americké kinematografii zastávaly v 70. letech Star Wars. Působí jako filmové zjevení, ačkoli do sebe zahrnuje mnoho jiných žánrových postupů a příběhů. Nabízí jednoduchou fabuli o proměně průměrného ve vyvoleného, který ovládne vyšší sílu, jež je všude a ve všem kolem něj. A domnívám se, že Avatar stejně jako Star Wars esteticky nezastará, protože i jeho zásadní trikové inovace...

Kritika / Jindřiška Bláhová
Loňským filmovým debutem Banksy: Exit Through the Gift Shop rozšířil tvůrce (nebo spíše entita za značkou Banksy), jenž si pečlivě střeží svoji anonymitu, pole působnosti. To, co dělal na ulici, provádí více než úspěšně i v kinosálech, i když jeho „dokument“ přes všechnu svoji zábavnost a vtip ukazuje i to, že Banksy je elitní umělec podvratně-anarchistického naturelu, nikoli filosof moderního světa, za kterého se možná považuje.

Kritika / Lucie Česálková
Jako držitel ocenění za nejlepší maďarský film roku 2009 byla Bibliotheque Pascal Szabolcse Hajdua v České republice prvně uvedena již na prázdninové Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Přestože se během svých nepříliš četných zahraničních uvedení nesetkala vždy s obdivem, našla si díky Asociaci českých filmových klubů na rozdíl od jiných (mnohdy pozoruhodnějších) letošních titulů cestu i do běžné distribuce. Důvodem, proč máme exkluzivní možnost vidět nový Hajduův film i v kině, je ale spíš distributorova slepá sázka na tvůrce, který před čtyřmi lety okouzlil svými Bílými dlaněmi (2006), než výjimečnost samotného snímku.

Kritika / Jan Kolář
Dosavadní Hanekeho filmy se obvykle vyznačovaly dvěma rysy. Jednak úzkým, hranicemi rodiny vymezeným prostorem, v němž explodovaly nebo odumíraly konflikty pohřbené pod povrchem bezchybně upraveného (a proto i zcela bezvýrazného) života současné středostavovské společnosti. A potom neustálou snahou fragmentarizovat: dějové motivy, které byly neustále vytrhovány z příčinných souvislostí, i narušená kontinuita nasnímaných záběrů, jež byly v průběhu filmů takřka vždy demaskovány jako umělé reprezentace reality, pomáhaly budovat ten podivně frustrující zážitek, který v divácích Hanekeho tvorba vyvolávala od Sedmého kontinentu až po thriller Caché.

Kritika / Lucie Česálková
Na oficiální světové premiéře nejnovějšího snímku Biutiful Alejandra Gonzálese Iñárritua v květnu 2010 v Cannes se prý filmu tleskalo vestoje. Podle všeho však tehdy diváky ze židlí zvedala spíše falešná festivalová slušnost a úzkoprsost – navzdory mnoha pozitivům totiž film až příliš často laškuje se sentimentalitou a patosem a dotírá ambicí o existenciální přesah.

Kritika / Antonín Tesař
Pátý film režiséra Darrena Aronofského vyznívá jako nervózní syntéza předchozího Wrestlera s jeho ranými snímky Pí a Rekviem za sen (velikášsky kýčovitá Fontána byla naštěstí zapomenuta). Skrze motiv baletu dílo zdůrazňuje obrazy pohybujícího se těla a téma šílenství zase otvírá cestu k halucinační nespolehlivosti vyprávění. Obě tendence jsou přitom vzájemně protichůdné: zpochybnění událostí považovaných ve fikčním světě snímku za reálné vede k jejich odhmotnění v očích diváků.