Cinepur RSS

Kritika / Viktor Palák
Do hlavní soutěže festivalu v Benátkách vybraný snímek Černá Venuše vcelku dobře zapadá do té části distribuční nabídky AČFK, která jako by cílila v první řadě na osvětu. Dílo Abdellatifa Kechicheho není – podobně jako třeba Kvílení (2010, režie Rob Epstein a Jeffrey Friedman) – svou formou vyloženě zastaralé, ale až příliš ho ovládá nutkání „něco říct“ nebo přímo poučit. Jistě ne prvoplánově – naopak, dvouapůlhodinový snímek prozrazuje vizi i režijní kontrolu – ale přece jaksi didakticky.

Kritika / Aleš Stuchlý
Klíčem k novému snímku autorského dua Filip Remunda-Vít Klusák je jeho žánrové vymezení: pojem dokumentární komedie může zavánět alibismem a neochotou z více jak 120 hodin natočeného materiálu vysochat názorotvorný celek, pravda je ale taková, že oba režiséři vypustili po tříleté práci do světa velmi zručně natočený a sestříhaný snímek, který je stejnou měrou vtipný jako děsivý.

Kritika / Lucie Česálková
Post-apokalyptická fikce patří k těm žánrům, jež ve svém filmovém ztvárnění propojují atraktivní vizualitu s alegorickým přesahem. Svorně pracují s motivem katastrofy, která zásadně pozměňuje základní okolnosti života a jako taková funguje coby prověrka lidských hodnot v extrémní situaci. Zpravidla se jedná o příběhy s poselstvím o existenciálním rozměru lidství, odehrávající se v kulisách osobitých vizí deformovaného světa a nových podmínek života na planetě. Román Cormaca McCarthyho Cesta patří mezi postapokalyptickými díly k těm, jež tento nový svět líčí jako místo veskrze nehostinné, zdevastované blíže neurčenou katastrofou, jež zpustošila krajinu a zbavila svět veškeré vegetace.

Che Guevara - Revoluce / Ikona versus schemakritikaJan Kolář

Kritika / Jindřiška Bláhová
Hořká komedie Další rok (2010) se ve své vycizelované a rozeznatelné formě "artového" filmu jeví na první pohled jako další charakteristický snímek britského režiséra Mikea Leigha. Pohled do života spokojeného a finančně zajištěného postaršího manželského páru, kolem něhož cirkulují více či méně zoufalí a nešťastní známí a příbuzní, nese všechny rysy specifické Leighovy pracovní metody i vypravěčského stylu.Vznikl bez scénáře a je výsledkem mnohatýdenního improvizovaného zkoušení, během něhož se herci postupně stávají postavami. Klade důraz na vytvoření iluze naturalistického záznamu každodenní skutečnosti, lidských emocí a prožitku, kde banální a obyčejné je v centru pozornosti jakožto hlavní hybatel lidské existence.

Kniha / Jaromír Blažejovský
Płażewského Dějiny filmu jsou pozůstatkem bájných dob, kdy takřka každý filmolog byl zároveň novinářem, teoretikem, historikem, archivářem, pedagogem, kinařem a klubovým aktivistou. Pokud cestoval a viděl hodně filmů, těšil se uznání. Płażewski vypráví dějiny filmu, jak je v socialistickém světě prožívalo publikum narozené zhruba před rokem 1968. Postupuje po národních kinematografiích, uměleckých filmech, režisérech. Technickým, produkčním, sociologickým, politickým či institucionálním pozadím se nezabývá. Čtenář se nemusí bát, že by tu byl konfrontován s nároky nové filmové historie.

Digitalizace českých kin / Ještě není pozděglosaPetr Vítek

Cinepur choice / Jiří Flígl
Steven Soderbergh mezinárodně proslul jako jeden z vůdčích talentů „amerického nezávislého filmu“ devadesátých let a podobně jako např. Gus Van Sant se posléze prosadil i v oblasti středního proudu, kde vytváří osobitá a ambiciózní díla. Při tom pravidelně střídá divácky orientované tituly s formálně i tematicky radikálnějšími projekty, které směřují k festivalovému publiku. Soderberghův poslední příspěvek do druhé části jeho filmografie představuje provokativní dílo, jež bylo svého času středem pozornosti primárně kvůli castingu hlavní role.

Drama průměrnosti / Bushovy prezidentské životopisyzoomMichal Procházka

Editorial č.59editorialZdeněk Holý