Cinepur RSS

Editorial / Jan Kolář
Dlouho jsem váhal, čím editorial čísla 73 otevřít. Zda psát o nové grafické podobě časopisu nebo spíš o lidech, kteří ho během uplynulých roků, měsíců a týdnů opustili. Jestli bodře mudrovat nad budoucími plány, nebo tesknit a utěšovat se vzpomínkami na minulost. Připadal jsem si jako člověk, který rozpačitě došel na rozcestí a neví, kam odbočit. V jistém ohledu byla tato úzkostná nejistota stejně nesmyslně přepjatá jako debata, kterou přibližuje téma tohoto čísla. To, že se dnes film natáčí pomocí jiných technologií, distribuuje na jiných platformách a pro jiný typ publika, není důvod k panice a bědování nad jeho zánikem – kvalitní snímky přeci vznikají i nadále.

Cinepur choice / Matěj Metelec
Osamělý muž prchající lesem před pronásledovateli. Motiv, který se shodou okolností přinejmenším v posledních třech dekádách vrací ve filmech, které svým způsobem odrážejí stav své doby. Studenoválečná osmdesátá léta měla nadlidského vietnamského veterána Johna Ramba, kterého pronásleduje válka i po návratu domů, devadesátá léta po rozpadu bipolárního rozdělení světa uprchlíka doktora Kimbla, obyčejného člověka v mimořádné situaci a konec prvního desetiletí 21. století se svou „válkou s terorismem“ přinesl afghánského bojovníka Mohammada bloudícího polskými lesy.

Kritika / Tomáš Stejskal
Hrdinové filmů Wese Andersona jsou příliš výstřední na to, aby mohli žít v normálních společenských a příbuzenských svazcích. Jsou příliš nedospělí na to, aby mohli mít rodiny a málo dětští na to, aby žili bezstarostný život. Andersonovy komedie vždy přetékají melancholií a smutkem ve stejné míře, v níž jsou jejich univerza přeplněna detaily a vizuálními gagy. Díky práci s lokacemi a užitím hudby působí ojediněle a podobají se máločemu z filmové tvorby. Spíše se blíží světům současné umělecké fotografie či designu, v nichž je vše obdobně pečlivě inscenované a naaranžované.

Horizont / Martin Blažíček
Souběžně s poutí nového filmu Apichatponga Weerasethakula Strýček Búnmí českými kiny uvádí distribuční společnost Artcam ve spolupráci s galerií Tranzitdisplay instalaci Fantomy vesnice Nabua. V pravém slova smyslu nejde o "doprovodný program", neboť oba počiny jsou součástí téhož širšího projektu Primitive, věnovaného místům a paměti severovýchodního Thajska. Ten obsahuje krom zmíněného dále film Dopis Strýčkovi Búnmí a rozsáhlejší instalaci Primitive.

Rozhovor / Tomáš Stejskal
O programu právě probíhajícího 18. ročníku festivalu Febiofest s Štefanem Uhríkem, Hanou Cielovou a Janem Follem. Dramaturgové festivalu prozrazují, jaká překvapení čekají na diváky letos a řeč je také o dalších neobvyklých prostorech, na kterých Febiofest bude filmy promítat.

Rozhovor / Veronika Lišková
První věc, která mě zaujala v souvislosti s letošním ročníkem festivalu Jeden svět, je film Na stupních vítězů německého režiséra Jana Tenhavena, který jste vybrali na zahájení. Tento snímek pojednává o pětici aktivních seniorských atletů. Není to pro Jeden svět z tematického hlediska poněkud neobvyklý start? Nad programem a proměnami festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět s jeho ředitelkou Hanou Kulhánkovou.

Kritika / Aleš Stuchlý
Film, do kterého se nikomu moc nechtělo. I tak by se dalo nahlížet na genezi snímku Fighter, který největší filmová studia nejprve odmítla financovat a jehož natočení se postupně zřekli takové veličiny současné americké kinematografie jako Darren Aronofsky (nakonec v roli koproducenta) nebo Martin Scorsese.

Téma / Kamil Činátl
Do jaké míry filmové obrazy minulosti (historické dokumenty či hrané fikce) ovlivňují podoby toho, jak vzpomínáme na "naše" dějiny? Jakou roli hraje filmem konstituovaná obraznost v české kulturní paměti? Film dnes představuje pravděpodobně nejdůležitější médium reprezentace minulosti. Řada výzkumů potvrzuje, že s ohledem na kolektivně sdílené představy o dějinách může filmu stěží konkurovat nejen historiografie, ale též školní dějepis.

Kauza / Luboš Ptáček
Po nuceném odstoupení z vedení Letní filmové školy Jiří Králík na organizaci filmových akcí nezanevřel a snažil se dokázat, že byl odvolán neprávem. Jeho nová angažmá však potvrdila správnost tehdy velmi emotivně vnímaného odchodu. Jako umělecký ředitel konkurenčního trucfestivalu Film nad řekou v Písku skončil již po roce. Obdobně dopadlo jeho účinkování v projektu Cinema Mundi. Navzdory opakovaným nezdarům přichází čerstvě s projektem nazvaným Filmový kánon, na kterém spolupracuje s největší internetovou tuzemskou filmovou databází ČSFD.