Cinepur RSS

Cinepur choice / Pablo de Vita
Lucrecia Martel je bezpochyby nejosobitější a nejtalentovanější režisérkou latinskoamerické kinematografie posledních let. Objevila se spolu s dalšími novými tvůrci, kteří radikálně přetvořili argentinský film. Zatímco je však většina jejích souputníků stylově spjata s kontextem argentinské každodennosti, kterou se snaží zdokumentovat, děj jejích filmů spočívá v tom, co „nelze vyslovit“: z pohledu na opomíjené skutečnosti vyvěrá v jejích dílech paradoxní způsob, jak proniknout k podstatě věcí.

Filmy z análů / Co vyseděli tvůrci letošního FebiofestuglosaAntonín Tesař

Kritika / Tomáš Stejskal
Andrea Arnoldová má zvláštní cit pro to, dostat se svým postavám na dosah, ne-li přímo pod kůži – nikdy však hlouběji. Kamera sleduje její hrdinky s až dokumentární autentičností, bez psychologizování, ale též bez přepjatosti mnohých sociálně realistických snímků. Její celovečerní debut Red Road vycházel z experimentu iniciovaného dánskými tvůrci Andersem Thomasem Jensenem a Lone Scherfigovou, kteří dali třem různým režisérům k dispozici (spolu s několika omezeními ohledně natáčení) hotové filmové postavy.

Frederick WisemanprofilAlice Lovejoy

Kritika / Zdeněk Holý
11. září 2001 se nestalo jen naléhavou výzvou pro politiky. Otázka, jak pochopit čin, který je ve svém drastickém odhodlání těžko srozumitelný či představitelný, netrápila jen vyděšené civilní obyvatelstvo, ale také umělce. Kdo jiný by měl vládnout takovou fantazií, aby si dokázal představit mysl sebevražedného teroristy a třeba se do ní i vžít? Tam, kde selhává mysl běžných smrtelníků, kteří teroristu dokáží identifikovat jen podle druhotných znaků, jako je barva pleti či druh oblečení, může umělec díky svým schopnostem imaginace a empatie nabídnout poznání.

Happy-Go-Lucky / Komedie pohybůkritikaJan Kolář

Rozhovor / Matěj Nytra
Všestranný kameraman, příležitostný režisér a pražský rodák Peter Zeitlinger (1960) je známý především spoluprací se svérázným německým autorem Wernerem Herzogem. Od roku 1995 se Zeitlinger podílel na vzniku jeho filmů, jako jsou dokumentární výprava na jižní pól Encounters at the End of the World (2007) či psychedelické drama Synku, synku, cos to proved (2009). Spolupracoval i na posledním Herzogově snímku Jeskyně zapomenutých snů (2010), v němž se divák díky technologii 3D může takřka dotknout nejstarších nástěnných maleb na světě. Fascinující projekt uvedl Zeitlinger v české předpremiéře na 3. ročníku festivalu Ostrava Kamera Oko, kde také zasedl v porotě.

Hollywoodská romantická komedie / Aspekty a proměny žánru, o kterém je hanba mluvittémaJakub Kučera

Kritika / Tomáš Stejskal
Z gayů už si lze v Hollywoodu dělat legraci nebo o nich točit vážná oscarová dramata. Ale dělat podvratně obojí naráz se zjevně nevyplácí, jak ukazují problémy, které má snímek I Love You Phillip Morris se sehnáním amerického distributora. Tenhle film nás ale znejišťuje i na dalších frontách; navzdory svému názvu nemá nic společného s tabákovým průmyslem, ačkoli srdíčkové promo odznáčky designované ve stylu I Love NY by si možná nejeden kuřák recesisticky připnul na hruď. Bylo by to asi stejně půvabné, jako kdyby gayové nosili placky k filmu Děkujeme, že kouříte.

Kritika / Eliška Děcká
Když v roce 2002 dokončil Sylvain Chomet svůj celovečerní debut Trio z Belleville, nikdo ještě neznal Persepolis (2007) Marjane Satrapiové a Vincenta Paronnauda ani Valčík s Bašírem Ariho Folmana (2008). Bylo to právě autorsky pojaté Trio, animovaný film (nejen) o malém otloukánkovi toužícím uspět na Tour de France, kdo musel pionýrsky přesvědčit publikum, že ne všecko, co je v kině kreslené, je nutně dětské.