Cinepur RSS

Nejlepší filmy roku 2008anketa Redakce

Anketa / Redakce
I letos jsme požádali členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Podobně jako každou anketu, která není svázána žádnými striktními pravidly, je třeba brát i tuto s velkou rezervou. Její výsledky jsou ovlivněné nabídkou českých distribučních společností, dramaturgií tuzemských festivalů i omezenými možnostmi sledovat dění v zahraničí a samozřejmě rovněž velmi různorodými zájmy lidí, kteří Cinepur zaplňují svými texty.

Anketa / Redakce
Během prosince 2010 jsme už tradičně oslovili členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Hlasující mohli navrhnout až dvacet filmů, jimž byly přiděleny body podle toho, jak vysoko je jednotliví přispěvatelé ve svých odpovědích zařadili; u jmen autorů je pak uvedena pětice snímků (včetně případných stručných komentářů), které oni sami považují za vůbec nejkvalitnější. Hlasující (letos rovných 20 respondentů) se rovněž mohli zapojit do doplňkové ankety a uvést, jaká událost či zážitek pro ně charakterizuje uplynulý filmový rok.

Anketa / Redakce
Během prosince 2011 jsme jako už tradičně oslovili členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Hlasující mohli navrhnout až dvacet filmů, jimž byly přiděleny body podle toho, jak vysoko je jednotliví přispěvatelé ve svých odpovědích zařadili; u jmen autorů je pak uvedena pětice snímků včetně případných stručných komentářů, které oni sami považují za vůbec nejkvalitnější. Hlasující (letos rekordních 23 respondentů) se rovněž mohli zapojit do doplňkové ankety a uvést další pozoruhodné tituly nebo zmínit události či zážitky, jež pro ně charakterizují uplynulý filmový rok (u většiny hlasujících – pokud to prostor dovolil – jsme proto ponechali i jejich širší výběr nejlepších loňských filmů).

Téma / Jan Kolář
Hostem 11. ročníku olomoucké Přehlídky animovaného filmu byl britský audiovizuální "multiinstrumentalista" Peter Greenaway. Osmašedesátiletý rodák z Newportu v Olomouci promítl jednu z nejúspěšnějších položek své malířsky narativní kinematografie, snímek Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, a den poté vystoupil s tříhodinovou přednáškou Cinema's New Possibilities – Cinema Is Dead, Long Long Live Cinema. Během olomouckého pobytu patrně nejznámějšího zvěstovatele smrti filmu vznikl i následujíc rozhovor.

Kritika / Šárka Gmiterková
Osobnost Bertranda Bonella jako by v něčem nahrávala nejrůznějším klišé, která se vážou na francouzskou kinematografii. Tvůrce, od počátku se těšící bezvýhradné podpoře rodičů, nejprve viděl sám sebe coby rockovou hvězdu, a když se tento sen rozplynul, bez dlouhých úvah se obrátil k filmu. Programově, v souladu se svým osobním vkusem, se vyhýbá sociálním a aktuálním tématům a volí raději nadčasovost, tělesnost a vybrané estétství v kombinaci s extrémními náměty z oblasti pornoprůmyslu nebo sexuálního zotročení.

Nevyzpytatelné cesty populárních filmových časopisů v Česku / Vzestup a pád Cinemy, hledání cesty mezi prestiží, lidovostí a life-stylem u PremiereglosaKamil Fila

Téma / Jiří Flígl
Částečně vlivem domácí filmové publicistiky, která vedle kritického úsudku, osobitých názorů i páteře postrádá také přehled, se na české či československé filmy nahlíží především v rámci lokálně ustanovených kritérií, která vyzdvihují tradiční hodnoty a líbezné požitky při projekci. Zatímco velká část produkce tomuto "hezkému českému" přístupu nadbíhá a živí ho, jiné tituly naopak zvolily odlišnou cestu, což jim v obecném povědomí diváků i kritiků vyneslo punc výjimečných i kultovních děl, ale v některých případech také status filmového odpadu.

Kritika / Jan Kolář
Skoro se zdá, jako by filmy Petra Marka – přinejmenším ty, které pronikly do oficiální distribuce – byly odsouzeny k extrémním reakcím. Buď se dočkají jednoznačného odmítnutí (často s blahosklonným doporučením, aby se režisér „doučil řemeslu“), nebo vzbudí mezi některými diváky takovou vlnu nadšení, jež z odstupu působí jako nekritický záchvat (pseudo)cinefilní hysterie. Tato charakteristika sedí jak na Lásku shora, tak i na filmy Nebýt dnešní a Nic proti ničemu: všechny zmíněné snímky budí oba vyhrocené typy reakcí zároveň, přičemž v těchto protichůdných variantách kritického přijetí se často zmítají i jedni a ti samí diváci.

Kritika / Tomáš Stejskal
Haruki Murakami se brání filmování svých děl. Dobře ví, proč tak činí. Jeho knihy jsou sice prostoupeny melancholií a jitří city s neobvyklou silou, dochází k tomu však za použití ryze literárních prostředků. Velmi obecně řečeno, největší kouzlo Murakamiho próz spočívá ve svébytné práci s dávkováním informací a ve schopnosti vyvolat silné emoce pomocí umírněných technik. Jemný je i humor jeho románů, přesto by bez něj sotva fungovaly.