Psychogeografie, vizualizace a simulace lidského pohybu a chování

V Pardubicích je skupinka lidí... dělaj zajímavý věci, o kterých se dočtete na webu, loni na podzim mě dokonce pozvali na přednášku.

články

Stránka o projektu Fragmented City. 

In the spirit of the Situationists, many contemporary artists are attempting to redefine the relationship between human and city, particularly addressing the electronic mediation of contemporary culture. These artists provide an inquisitive and (mostly) positive outlook on how humans can interact with the city, striving for a reduced sense of foreignness and a heightened enjoyment of urban space (often in conjunction with electronic tools). While technology has frequently been criticized for its isolating tendencies, artists are exploring an exciting range of projects that utilize technological tools in interactive and socially engaging ways (such as personal narrative mappings, interactive city walks and games, and cell phone-based projects). Utilizing the city spatially as their setting, performance artists, political activists, and new media artists have spearheaded a new revival of Situationist ideas exploring perspectives of the city that surpass the hegemony of urban theory.

Dnes jsem narazil na knihu Henriho Lefebvra La production de l'espace (vyšla 1974, do angličniny ji přeložil až ex-situacionista Donald Nicholson-Smith 1991), nakonec se mi ji podařilo stáhnout na ruském serveru pro sdílení souborů, který jsem musel přeluštit v azbuce.

"Social space" partly consists of a certain configuration of actual space in actual time. Space also encompasses and includes physical objects that participate in discourse (as Foucault would say). Thus, space is also a container of relationships. It is also the receptacle of history, "the outcome of past actions." Lefebvre uses the example of a mountain. It does not have to have been produced or even physically altered by human hands to be considered a social space. Lefebvre's mountain participates in many relationships. The mountain space participates in a dialectic with humans, other spaces (social, representational, and represented), and history (it is produced in history and plays a role in history). It is at once a locus, a node on a network, a path, and place of potentials (i.e. of possible material exchange). "Its `reality' [is] at once formal and material." In short, the mountain cannot be reduced to a simple object, writes Lefebvre. Space is powerful. Space, according to him, is anything but the "passive locus of social relations." It has an "active-operational or instrumental role," it is "knowledge and action." It instructs. It is also nothing less than a new mode of production. It contributes to "the establishment...of a system"

V rozhovoru pro časopis October Lefebvre odhaluje složitost svého vztahu se situacionisty. Pěkné čtení.

Přidám ještě obrázky z proběhnuvší výstavy Graffiti umělců. Zatímco situacionisti se snažili nestat se mediálními produkty a když se později mnozí z nich stali celebritami, hnutí rozpustili (1971), naši graffiti a street-art "umělci" vystavují na EXPU v číně a pečlivě budují svůj image a kariéru v galeriích. No podívejme.

Dávám to sem z důvodu, že je na jejich pracích vidět ona "vrstva" komunikace ve veřejném prostoru, vrstva reklam a jiných sdělení, které už ani nevnímáme. Oni ji označují tím, že ji zamění za jinou. Ve skříni na oplatky a brambůrky jsou barvy na stříkání graffiti, reklamy u stánku s hotdogy pocházejí zase z jiné vrstvy. Tímhle metaforickým přenesením něčeho jinam je vidět, jak jsou ty prostory rozdílné.